Blanka Svobodová: Zůstanu svá a nechám za sebe mluvit tvorbu

*Poznámka redakcie: Blanka Svobodová je česká autorka, a preto sme sa rozhodli ponechať jej odpovede v jej rodnom jazyku.

Je mi cťou, že môžem spraviť rozhovor s takou talentovanou autorkou, akou ste vy. Mohli by ste sa našim čitateľom v stručnosti predstaviť?
Děkuji za tu „talentovanou“ autorku. Charakterizovala bych se spíš jako nadšený pisálek. Moje tvorba je pro ženy, píšu současné romány, nijak zvlášť přeslazené, normální, prostě ze života, snažím se o takové knihy, po kterých bych sama v knihkupectví sáhla. Ráda bych, aby se čtenářky v knížkách poznávaly. Doposud mi vyšly čtyři knížky a to v českém i slovenském jazyce. Mám z toho velkou radost. Kdyby mi tohle někdo řekl před pěti lety, nevěřila bych. Asi mám nad sebou šťastnou hvězdu, stále beru vydání knížky s pokorou, ne jako samozřejmost.

Vyštudovali ste vysokú ekonomickú školu, pracujete vo svojom odbore v súkromnej sfére, no svet písmen vám počaroval. Čo vás viedlo k písaniu? V čom spočíval ten prvotný impulz, že ste sa rozhodli napísať svoju prvú knihu?
Psaní si mě našlo samo, vždycky jsem někde vzadu věděla, že by mě to bavilo. A pak přišel blesk z čistého nebe – opustil mě přítel a já se potřebovala vyzpovídat, srovnat si myšlenky, nehroutit se, hodit si to na papír. Začala jsem sepisovat vzpomínky a stránky rychle přibívaly… První pokusnou čtenářkou byla sestra, která zcela nepodjatě řekla, že píšu skvěle. Pak jsem se rukopis odvážila poslat do vydavatelství a do tří měsíců vyšla prvotina – Tajnostkár.

Čo vás pri písaní najviac inšpiruje? Počúvate pri písaní hudbu alebo potrebujete mať počas tvorenia božské ticho?
Inspiraci beru všude, kudy chodím – pochopitelně čerpám z vlastních zážitků a prožitků, které někdy zakulatím, někdy ostrouhám nebo přibarvím, neumím se úplně odprostit od sebe sama. Všímám si situtací a lidí kolem, nebo zajímavých slovních obratů. Taky hodně čtu, sleduju dokumenty, poslouchám hudbu a to i při psaní. Nejsem typ, co potřebuje absolutní klid a soustředění se k napsání jedné stránky, spíš naopak – jako kulisa mi většinou hraje muzika, pes lítá po zahradě, nebo mám nahozený prut. Dá se říct, že se mi píše lehce, jen se k tomu přinutit – to chce velkou sebekázeň.

Aké knihy pri čítaní preferujete? Máte nejaké obľúbené dielo, ktoré vás v živote výrazne ovplyvnilo?
Už jako dítě jsem hodně četla. Nenastal u mě odpor ke knížkám, když jsem byla dítě školou povinné, ani později v pubertě. Dokonce si vzpomínám, že Silvestr 2000 jsem oslavila četbou knížky Stařec a moře. Je fakt, že co píšu, trochu míň čtu – na nočním stolku se mi kupí výborné knížky, na které zrovna nemám čas.
V jistém směru mě při psaní ovlivnila Simona Monyová, v její tvorbě oceňuji začlenění do teritoria, ve kterém žila, uvěřitelné dějové linky. Sama děj posazuji do měst a míst, která lidé znají, se kterými se mohou ztotožnit, často píšu o Lednici, Brnu, celkově o Jižní Moravě.

Čomu sa venujete vo voľnom čase, ak vám teda nejaký čas popri práci a písaní zostane?
V podstatě jsem vlk samotář, mám ráda klid, žádné přehnané ohňostroje zábavy – proto jezdím na kole, koloběžce, rybařím, pravidelně plavu, každodenně chodím se psem na dlouhé procházky. Na aktivní odpočinek si čas vždycky najdu.

Kniha Blondína hľadá je humorne napísaný romantický príbeh o svojskej blondínke Dorote, ktorá počas dvadsiatich štyroch hodín spozná vďaka internetovej zoznamke svoju dlho hľadanú polovičku, rozkošného Adama, no príbeh sa nekončí typickým žili spolu až do smrti. Práve naopak, kniha má otvorený koniec. Môžeme sa teda tešiť na jej pokračovanie?
Blondýně jsem nechala záměrně otevřený konec. Chtěla jsem dát čtenářkám prostor pro vlastní fantazii. S kým ta Dora nakonec vlastně zůstane? Ale je fakt, že dotazy na pokračování Blondýnky se mi hromadí, takže o navázání přemýšlím. My holky prostě chceme vědět co, jak, kde, kdy a s kým.

Nakoľko ste sa stotožnili s hlavnou protagonistkou knihy Blondína hľadá, Dorotou?
Ztotožnuji se s každou hlavní hrdinkou. S Dorotou neméně. Kvůli ní a vlastně vůbec kvůli celému příběhu, jeho uvěřitelnosti, jsem se opravdu registrovala do internetové seznamky. Bylo to „zajímavé“, příběh ale není autobiografií. Možná – bohužel.

Ako vnímate reakciu čitateľov na vašu tvorbu? Stretávate sa len s pozitívnymi alebo aj s negatívnymi ohlasmi? Ako k takejto spätnej väzbe pristupujete?
Se čtenáři jsem ve spojení na autorském facebookovém profilu. To víte, že se sem tam objeví i negativní ohlas, je to v pořádku, každý má nárok na názor, beru to. Ve většině mi ale píší lidé, kterým se knížky líbí, kteří sami sebe v různých momentech poznávají, někteří se zajímají, jestli ta a ta postava opravdu existuje, protože jim někoho připomíná. Zpětná vazba mě hřeje, nabíjí a plně kompenzuje čas, který jsem nad psaním strávila.

Aké sú vaše spisovateľské plány do budúcna? Vŕta vám v hlave nejaký ďalší príbeh, ktorý by ste najradšej dali opäť do knižnej podoby?
Příští rok mi vyjde nová knížka, opět v českém i slovenském jazyce. Nazvala jsem ji Malověrnosti a moc se na ni těším. V hlavě mi běží náměty na Motivační diář 2019, který by taky mohl spatřit světlo světa příští rok. Hvězdnější plány nemám, nechám se překvapit… Ale s určitostí vím, že zůstanu svá a nechám za sebe mluvit tvorbu. Zastávám názor, že za autora mají hovořit díla, nikoliv milion sebestředných selfíček na sociálních sítích.


Autor: Daniela Lysá
Zdroj obrázkov: Svobodová, autor

 

Páčil sa vám článok? Podporte ho zdieľaním na sociálnych sieťach: